Zavři staré dveře a otevři nové

Často slýchám na konzultacích, schůzkách od kamarádů, že nejsou ve svém životě spokojené. V práci, v mateřství ve vztahu nebo jen sami se sebou.

Odkud, že to pramení? Vzorce a návyky, které přejímáme od svých rodičů.

,,Bohatí lidé kradou“

,,Bez práce nejsou koláče“

,,Nejdřív práce pak zábava“

a x dalších frází

Bojíme se překročit na druhou stranu řeky. Bojíme se neznáma, které nás tam čeká. Bojíme se, že ztratíme jistotu. Přitom.

Co je jistota?

Lidé, kteří jsou zaměstnaní vám řeknou,, tady mám jistotu“. Opravdu je to jistota?

Ano, jistotu mám v tom, že mi každý měsíc přijde jistý balík peněz na účet. Ale může se stát, že firma nebude mít na výplaty nebo nedostane na daný měsíc či rok zakázky? Může se stát, že přijde pandemie, skrz ní nastane ekonomická krize a pracovní místo pro nadbytek personálu zanikne?

Ano správně, to všechno se může stát. A nebudeme si nalhávat, že pro nadbytek si váš šéf může vymyslet cokoli, aby vás vyhodil nebo sesadil ze stávající pozice. Co pak takový člověk bude dělat?

Zřejmě mu nezbyde nic jiného než si hledat novou práci nebo se nechat přihlásit na úřad práce a čekat než mu nějaké místo přidělí.

Je tedy zaměstnání jistota nebo není? Plat můžu dostat i nemusím. Dovolenou můžu dostat i nemusím. Vyhodit mě můžou i nemusí. Je to buď anebo.

Když jsem podnikatel a kreativní člověk. Jsem vycvičený si práci najít sám. V takovém případě už mám know how, že i kdyby mi původní firma zkrachovala kvůli například ekonomické krizi, vždy si vím rady, jak peníze pro sebe a pro svou rodinu obstarat.

O tom se v tomto článku více rozepisovat nebudu.

Dnes to bude o tom. Proč se bojíme zavřít ty staré dveře a bojíme se otevřít ty nové.

Strach

Může nás ovládnout, doslova paralyzovat. Stalo se vám někdy, že jste byli nespokojení ve svém životě? Zkusme to převézt na vztah dvou lidí.

Rodina manžel 34 let, manželka 32 let si před 10 lety postavili dům. Mají na něm hypotéku, kterou splácí ještě 30 let. Manželka je na RD. Společně mají 2 děti ve věku 4 a 8 let. Manželé jsou spolu 15 let.

Ve 30 letech manželky přijde krize. Manžel je pořád v práci, manželka se stará o dvě malé děti a protože se jim blíží období fixace a úroky rostou manžel si musí najít další práci. Děti vůbec nevidí, na výchově se nepodílí, protože od rána do večera vydělává na chleba. Když má o víkendu volno je rád, že je rád a tak si raději zaleze do kůlny a vyrábí lavičku na zahradu. Manželka se stará o domácnost a děti.

Ani jeden z nich nemá svůj osobní život. Jediné co si mezi sebou řeknou je to, jestli jsou zaplacené složenky. Na nic jiného nemají energii. O budování vztahu natož sexu nemluvě.

Do toho přijdou hádky. Ze strany manželky výčitky, že je na všechno sama, nemá na sebe čas. Chtěla by cvičit, jít na víno s kamarádkami, na procházku do přírody nebo třeba s manželem do kina. Nepečuje o sebe. A když manžel přijde domů a vidí tam nasranou a neupravenou ženu, raději jde do dílny něco opravovat.

Žijí spolu už jen ze závazku. Mají dvě děti, hypotéku.

Když se brali šli do vztahu se slovy. ,,Miluji tě a budu tě milovat navždy“. Dnes je to stereotypní vztah. Oba to ví, že spolu nejsou spokojeni. Ale ty závazky je drží spolu!

Mají strach že by selhali. Kdyby se rozvedli. ,,Co by na to řeklo okolí? Co by na to řekli rodiče? Děti přeci musí mít úplnou rodinu. Mámu a tátu spolu. Máme vysněný dům a ten nemůžeme prodat. A co dědické řízení v rámci rozvodu? O všechno by jsme přišli“!

Tenhle příběh jsem si nevymyslela. To je reálný příběh, který slýchám na schůzkách. Zní to smutně, ale je to běžné.

Přiznat si a dovolit si s tím něco dělat

Ať už chcete odejít ze zaměstnání, ukončit dlouhodobý vztah, přestěhovat se do jiného města nebo se rozhodnete všem říct, že jste homosexuál, dovolte si to! Protože…..

Když zavřete jedny dveře, otevřou se další a mnohem lepší.

Ono totiž dovolit si udělat krok dopředu je krokem osobního růstu a rozvoje člověka.

A já vím, že spousta lidí tady bude namítat a bude říkat. ,,Nemůžu opustit rodinu, s partnerem jsem 15 let, mám v něm jistotu. Moje zaměstnání mě sice nenaplňuje , ale mám možnost si najít jiné a lepší? Vždyť tady mám přeci tu jistotu“.

,,JÁ NEJSEM TOU DÍVKOU DO KTERÉ SE ZAMILUJEŠ NAVŽDY. VSTOUPÍM DO TVÉHO ŽIVOTA A NEŽ SE NADĚJEŠ DOJDE MI, ŽE JEDNOU NEBUDU TVOU ŽENOU A ŽE SPOLU NEBUDEME MÍT DĚTI. JSEM PROSTĚ LEKCE, JSEM PROSTĚ TEN, KDO TI UKAZUJE. JAK MOC MŮŽEŠ BÝT MILOVÁN. TEK KDO TI UKAZUJE, ŽE NE VŠICHNI TI UBLÍŽÍ. ŽE NE VŠICHNI LIDÉ TI ZLOMÍ SRDCE. JSEM FÁZÍ TVÉHO ŽIVOTA, PROTOŽE MILUJI BEZPODMÍNEČNĚ. A V URČITÝ OKAMŽIK POZNÁME, ŽE MÁM JÍT DÁL ABYCH SE STALA FÁZÍ PRO NĚKOHO JINÉHO“.

A někdy je celkem silné přiznat si, že jsme jen určitou fází

Prvním krokem tedy je!

Ano přiznávám jsem nešťastná a chci s tím něco dělat. Hledej cesty. Ať je to psycholog, terapeut, kamarád. Prober to s někým. Nebuď na to sama!

Druhým krokem je?

Dovol si udělat změnu

Už vím, že jsem ve vztahu jen kvůli dětem. Já nejsem naplněná naopak jsem vyhořelá a vnitřně křičím- ,,zachraňte mě někdo“!

Kdo mě zachrání? Ano jsem to já! Vážím si sebe sama a jsem na tolik silná, že tohle zvládnu!

Třetím krokem je!

Vyrovnávám se s okolím

Když si fakt řeknu, že ve vztahu nejsem šťastná, změním povolání nebo všem řeknu, že jsem na holky, okolí na to bude reagovat. A tady budeš muset být hodně pevná. Protože okolí se tě bude snažit udržet v jistotě. Nazvala bych to spíš iluzí, ve které se nacházíme.

Bude ti pokládat debilní dotazy. Proč jsi to udělala, když tamto zaměstnání bylo tak super. Proč si opustila své rodné město a šla žít do Anglie, když přeci tady máš celou svoji rodinu? Proč proč proč?

Protože vám do toho nic není! Je to tak jednoduché.

Nenechat se strhnout a vnitřně se s tím srovnat. To už je práce na pár měsíců. A souvisí to se sebevědomím. Když už máš sebevědomí vytrénované, pak se rozhodneš během vteřiny, ale než ho vytrénuješ chvíli to trvá. Na toto téma se vám rozepíši příště.

Čtvrtý krok

Jsem vyrovnaná a otevírám nové dveře

Teď když jsem tím údolíčkem prošla můžu otevřít novou životní etapu. Je to jako zázrak, ale najednou mi do života chodí noví lidé. Se kterými si rozumím, máme si co předat. Partneři mi nosí růže a zvou mě na večeře. Váží si mě jako ženy. A já už nejsem tolik v té mužské energii jako to bylo s manželem, když jsme žili v domě. Viz příklad nahoře.

Všechno je to životní lekce. A ty nás posouvají dál. Abychom si vzali zkušenost a znovu ji neopakovali anebo opakovali tolikrát dokola až si nakonec uvědomili, že to chce změnu. Protože v tom stereotypu, ve kterém žijeme nejsme šťastni ani spokojeni.

Svět je plný možností a příležitostí, které čekají na tvé objevení. Otevři se možnostem a nenech se zastavit strachem nebo nejistotou. Věř v sebe a jdi si za svými sny.

S láskou Markéta