Jmenuji se Markéta Fischerová.
Jsem máma dvou kluků, multipotencionálka a autorka projektu protanči se životem.
Před dvěma lety jsem si řekla, že chci život začít prožívat, a tak jsem začala konat.
Jsem multipotencionálka, která díky podnikání objevila sebe sama.
Tanec a peníze jsou mojí vášní!
Tanec mi přináší mi do života radost, energii, čistou hlavu a hlavně dobrou náladu. Díky hudbě, která tanec doprovází, dokáži vypnout a nechat myšlenkám volný průběh.
Za svůj život jsem zkusila různé druhy tance. Od baletu, přes výzarový, scénický, disco tanec až ke street dancu. A právě street dance se stal moji srdeční záležitostí 🙂
11 let jsme působila jako choreografka v domově dětí a mládeže. Vymyslela jsem spoustu úspěšných choreografií, které se na tanečních soutěžích umísťovaly na prvních třech místech. Pod mým vedením prošlo stovky dětí, které jsem učila základu street dancu a postupně se z nich stávaly junioři pak dospělí, kteří svoje taneční zkušenosti uplatňovaly v sólech, battlech, kde získávaly další ocenění.
Chceš tančit? Ale ne u mě!
Jako malé holce se mi líbily mažoretky. Bylo mi asi 8 let. A tak jsem se do kroužku mažoretek přihlásila. Podmínkou bylo, že když budu chodit na mažoretky, musím mít průpravu baletu. Tak jsem začala chodit na hodiny baletu.
Balet se mi líbil, jenže jsem se nelíbila trenérce! Měla svou oblíbenkyni, kterou před ostatními děvčaty neustále vyzdvihovala a chválila. Nás ostatní naopak cepovala a místo toho, aby nás motivovala, vyzdvihovala naše nedostatky.
Pamatuji si hodinu, kdy jsem opravdu makala až jsem celá zčervenala v obličeji. Učitelka řekla: ,,Podívejte na Markétu, jak se snaží, až je celá červená!“ Všichni se začaly smát. Tahle zkušenost byla pro mě hodně ponižující. To byly už moje poslední hodiny baletu.
Věděla jsem, že balet není pro mě!
V 10 letech jsem dala dohromady partu holek a začala vymýšlet choreografie. Scházely jsme se u nás na dvorku nebo u kamarádky na sále. Byla to super parta. Takové zdravé jádro 4 holek a různě se obměňovaly další 2.
S choreografiemi, které jsme během školního roku natrénovaly jsme potom vystupovaly na vánočním třídním večírku nebo na konci roku v divadle pro celou školu.
Každý rok jsem vymyslela 1-2 choreografie. To trvalo od čtvrté třídy až do deváté třídy.
Spolužáci se mi vysmívali.
To, že jsem mezi spolužáky tanečně vyčnívala a vymýšlela choreografie, jsem si tak trochu odskákala.
Spolužáci se mně a holkám ve skupině vysmívaly. Že jsme trapné. Že tancovat neumíme.
Jako holce, které začíná puberta, jsem to nesla dost těžce. Přišla jsem si vyřazená z kolektivu a chtěla někam patřit.
V tu dobu jsem si, ale neuvědomovala, že už dávno někam patřím. A to, že nesedím s ostaními v parku a místo toho se plnohodnotně věnuji tanci, není špatně.
A tak jsem tančila dál. Dnes jsem za to ráda, že jsem šla svou cestou a zůstala sama sebou.
Jako holka jsem začala vést taneční koružek při DDM.
Vystupování v divadle mi nestačilo a tak jsem se přihlásila na hodiny tance, tenkrát to bylo disco v DDM. Bylo to v 7. třídě, tedy v mých 13 letech. Byla tam parta holek, které jsem vůbec neznala. Jely si to svoje a já ukázala také co umím. A ani se přesně nepamatuji, jak se to stalo, ale po 14 dnech jsem kroužek začala vést já.
Vystupovaly jsme na akcích pod DDM. Čarodějnice, dětský den, den matek, pak přišly soutěže a vystupování na plese.
V té době jsem si rozšiřovala znalosti v tanci. A tak jsem zabrousila do výrazového a scénického tance. Také frčel film snowborďácí, díky kterému jsem objevila strett dance.
Jezdili jsme na soutěže. Nejoblíbenější byla ,,Hronovské jablíčko", na které jsme získali taneční zkušenosti a ocenění v podobě medailí.
Začalo to hip hopem
Tenkrát jsem ještě nevěděla, že tanec se dělí na různé taneční strett dancové styly. A tak jsem začala hip hopem. Učila jsem se z videí a postupem času jsem začala jezdit na workshopy, taneční tábory a začala se zdokonalovat.
Na střední začala streetdancová jízda!
Na střední jsem vedla 4 různé skupiny. Děti, 2 skupiny juniorů a dospělí. Souteže jsme doslova brali útokem. Bylo to jedno vítězství za druhým. Málokdy se stalo, že bychom se neumístili na prvních 3 příčkách. Bylo to úžasné!
Taneční soutěž nové Město nad Metují Přivezli jsme si 4 diplomy
Taneční soutěž Hronovské jablíčko Pózování
- Taneční soutěž Pardubice
- Choreografie
- Slowly, medieu, fast - 2.místo
- Stop! Wait the minute - 3.místo
- Polarity - 2.místo
Different crew
Tuto skupinu tvořili pokročilí tanečníci, kteří pod mým vedením tančili více jak 6 let. Tady už to byla velká jízda. Skupinu tvořili dva kluci a 9 holek. Byli opravdu šikovní a odhodlaní se v tanci zdokonalovat a učit se novým věcem. Mohli jsme si dovolit do choreografie zařadit různé taneční styly. Popping, locking, dance hall, new style nebo wacking.
Na tyto juniory vzpomínám velmi ráda. Tady už to nebyla jen skupina, ale byla to taková taneční rodina, kdy jsme spolu trávili opravdu hodně času a za ty roky o sobě věděly všechno.
Byla to dřina. Byly to hodiny odříkání, někdy i hádek, ale výsledky stály za to.
Součástí skupiny different crew, byly i děti z dětského domova, kde jsem působila více jak 7 let, jako jejich vychovatelka.
O tom jak jsem se v 19ti letech stala vychovatelkou dětského domova si přečtěte ebook zdarma.
Něco končí, jiné začíná
Skupinu different crew tvořili převážně junioři 9. Třídy. Co to znamenalo? Další rok odcházely na střední školy do jiných měst a naše cesty se tak měly rozejít. Proto jsem poslední rok, uspořádala taneční show.
Mimo to, že jsme trénovaly choreografie na soutěže, battly, scházely jsme se ještě na tréninky, kde jsme cvičili choreografie na taneční show. Nebyly to jen junioři z této skupiny, ale dalších 50 dětí, které jsem ten rok společně s trenérkou Hankou trénovala.
V té době jsem zjistila, že jsem těhotná. Takže taneční show pro mě byla takovým částečným rozloučením se, kdy jsem už na pódiu tancovala za dva 🙂
Díky mateřství se mi otevřely nové taneční možnosti.
Během těhotenství jsem netancovala, ale když bylo synovi půl roku a já si mohla dovolit na hodinu týdně od něj odejít, začala jsem vést taneční cvičení pro dospělé.
Chodily ke mně ženy ve věku od 25 - 60 let. Ano, tak různorodá parta žen tu byla. Energická, radostná s touhou po změně a být sama sebou.
Od té doby se převážně věnuji tanečnímu cvičení pro ženy. Procházíme společně kondiční tréninky, posilovací tréninky, taneční tréninky.
A víte, co je na tom nejlepší? Že díky tomuto tanečnímu cvičení, ženy zařadí pohyb, zvyšují si fyzickou kondici, vyčistí si hlavu, a pak se naplno a s radostí mohou věnovat svým běžným povinnostem.
A tak přesně to mám i já.
Díky za všechny taneční příležitosti, které mi život postavil do cesty a já se tak mohla naplno vzdělávat a teď můžu své taneční zkušenosti předávat dál. Vám!
Dostaň se do formy a rozvič se se mnou