ANO, a jsem na to pyšná!

,,Nemůžeš se na všechny neustále jen smát! Z čeho budeš brát, když budeš jen rozdávat?!“

Řekl mi nedávno jeden blízký člověk. A já mlčky, v duchu sama pro sebe odpověděla. ,,Máš pravdu.“  A sama vůči sobě jsem se zastyděla.

TAKÉ ŽIJETE V ZARYTÉM PŘESVĚDČENÍ?

  • Musíme se neustále na někoho smát, abychom pro druhé nebyli těmi špatnými. Aby nedej bože si o nás nemysleli něco špatného. Snažíme se neustále být dokonalými vzorci sami pro sebe a okolí.
  • Jsme přece mámy a musíme se starat a pečovat o své děti!
  • Bohatý lidé jsou zlí a kradou
  • Já jako máma, musím být zaměstnaná, abych měla pravidelný příjem každý měsíc a nemůžu přeci podnikat. Jako máma se musím starat o domácnost, děti a pak teprve až o sebe!

Toto mi nedávno bylo řečeno. Víte co? Ale já to tak nechci. Už jsem se dlouho upozaďovala, dávala se na druhé místo, někdy na třetí i na čtvrté. Nebyla jsem to já.

Řekla jsem si dost a s plným vědomím jsem se pustila do nového dobrodružství jménem PODNIKÁNÍ.     

A jsem na to pyšná!

 

STRACH Z NEZNÁMA

Zažili jste ten pocit, strach z něčeho nového? Pocit, že když vstoupíte na druhý břeh řeky bude tam na vás čekat neznámo?

Často žijeme právě v těch starých vzorcích a bojíme se opustit zajeté koleje. A proč? Protože ta jistota zůstat na jedné straně řeky je tak známá a bezpečná. Co kdybychom tu řeku přešli, vstoupili do neznáma a tam se nám nelíbilo? Byla by cesta zpět? Co když na druhé straně budou čekat překážky, se kterými si nebudeme umět poradit?

Víte co? Když to nezkusíte, nikdy se to nedozvíte, co vás doopravdy na té druhé straně řeky čeká!

REAKCE OKOLÍ

Jak se začnete pouštět do něčeho nového, okolí si toho všimne a taky tak podle toho reaguje. Dlouho jsem se potýkala, potýkám a budu potýkat s pohledy druhých. Markét, stůj pevně nohama na zemi! Neblázni! Máš dvě děti. Musíš mít nějakou jistotu!

Pak jsem šla s kamarádkou na kafe. Jo, po 100 letech jsem si dovolila jít do kavárny, dát si tam s kamarádkou kafe a úžasnou bezinkovou limonádu. A jak tak stojíme v té frontě a čekáme až na nás přijde řada s objednávkou, cítím jak na mě kamarádka upřeně hledí. A povídá. ,,Ty jsi úplně jiná!“ Mlčky jsme se podívaly dlouze do očí, usmály se na sebe, kývly hlavou a obě jsme věděly proč, aniž by jsme cokoli řekly nahlas.

Spoustu lidí z mého života odešli, jiní zase přišli. A neznamená to, že ty o které jsem přišla se nevrátí. Možná se potřebují srovnat s tím, že jsem opravdu jiná, že jsem to konečně JÁ, jenom to o mně nevěděli. Třeba se jednoho dne naladíme zpátky na tu společnou notu anebo taky ne .-)

ČAS ČAS A ZASE ČAS

Co pro vás znamená čas? Položili jste si někdy tuto otázku? Jak byste na ni odpověděli? Existuje vůbec čas?

Pro mě jeden z nejdůležitějších bodů, proč jsem se rozhodla podnikat. Miluji flexibilnost. Zařídit si aktivity tak jak potřebuji. Pracovat, když jsou děti ve školce, na kroužku, u prarodičů nebo když je hlídá chůva. A když jsou nemocné? Přehodím si aktivity na jiný den a můžu být s nimi.

A když se rozhodnu, že odjedu na týden na chatu? Tak jedu. A nemusím si vybírat dovolenou a bát se, že už mi zbývá na celý rok jen pouhý týden.

Pro mě je tady ještě částečný úvazek v dětském domově, kde pracuji jako vychovatelka, ale i tam mi vychází maximálně vstříc. A tak by se dalo říct, že jsem PANÍ svého času.

ZAČNI ŽÍT A DĚLAT VĚCI PRO SEBE, DÍTĚ SE PŘIDÁ

Dlouho jsem se stavěla na druhou kolej. Upřednostňovala jsem potřeby druhých a nenaplňovala svoje vlastní. Co to způsobilo? Byla jsem protivná, napjatá, nevyrovnaná. Až pak jsem pochopila, že když na první místo postavím sebe, obrátí se to v můj prospěch. To, že jsem začala naplňovat svoje potřeby, mě dělá šťastnou a pak mi přirozeně přichází naplňovat potřeby ostatních.

Jako je hraní si na bubáka se svými dětmi a sousedovic kluky. Dát si na hlavu deku a běhat od baráku k baráku třeba hodinu 😊 Nebo udělat si krokety s tatarkou a pak si s dětmi dát jejich oblíbenou krupicovou kaši.

A nemyslete si, že je to tak pořád. Stále se učím dát sebe na první místo. A stačí pouhé zakňourání mě nebo mých dětí a už mi v hlavě naskočí. Co jsem udělala špatně? Co příště můžu udělat jinak?

PODPORA

Alfa omega. Není nad to mít kolem sebe tým podporujících lidí, kterým můžu zavolat klidně i v 10 hodin večer a vůbec se za to na mě nezlobí.

Připadalo mi to jako neuvěřitelné, když se na druhé straně telefonu ozvalo, jak se máš, jak se ti daří? Potřebuješ s něčím pomoct? Kdybys něco potřebovala nebo si chtěla jen tak popovídat, zavolej.

Kolik takových lidí kolem sebe máte, kteří vám tohle řeknou?

Já je kolem sebe mám a jsem vděčná za to, že mi je vesmír poslal do cesty.

,,Já doufám, že bude příležitost a budu vám moct jednou oplatit tu vaši podporu a to, co pro mě děláte.“
,, Víš co Markét? Mně bude stačit, když budeš úspěšná! A já budu moct všude říkat a vyprávět tvůj příběh! To bude pro mě odměna!“

A tak to dělám. Mířím o level výš.

KDYŽ NE DNES, PAK KDY?

Miluje tanec a miluje děti. Učí ženy tančit mateřstvím a pomáhá jim luštit v dětských hádankách, které jim život připraví. Odreagovat se tancem a pak se naplno věnovat svým dětem. Markéta je autorka eBooku V 19ti letech vychovatelkou DD >> . Provází ženy tancem a dostává je do formy >> ! Více o jejím příběhu si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Jak jsem si jako mladá vychovatelka vybudovala důvěryhodný vztah s dětmi.
  • Potkáme se na facebooku:
  • Nejnovější články
  • Kategorie